Určitě to znáte. Zadáte do vyhledávače název filmu či knihy, abyste se podívali po recenzích a ohlasech, a na deseti stranách vám vyjede tisíckrát úryvek téže anotace.
Mají tohle blogeři opravdu zapotřebí? Potřebujeme mít internet zahlcený něčím, co se opakuje do alelujá a jediný rozdíl tkví v tom, že článek hostuje jiný blog, s jiným designem, od jiného „autora“?
Myslím, že nikoli. Jenže tohle byl taky ten lehčí případ. Oficiální anotace se přece používají docela běžně, pokud se chce konkrétně dílo ve zkratce přiblížit.
Mnohem větší potíže začínají ve chvíli, kdy se z blogu začnou kopírovat vlastnoručně psané recenze či texty všeobecně, chcete-li, bez vědomí jejích autora.
Každému je přece jistě nepříjemné, když se jeho výtvory šíří volně, bez jeho vědomí a bez odkazu na jeho maličkost po internetu, ba někdy dokonce podepsané někým úplně cizím!
Na internetu bývá marno ohánět se zákonem o autorských právech.
Volnomyšlenkářské dívky v obvykle tanagerském věku (ačkoli problém se zdaleka netýká jen jich) zkrátka nechápou, že je zcela zbytečné, aby (sic bezbřehý) internet pojímal tentýž článek / obrázek / soubor tisíckrát. Nestačí jim prostě odkázat na autora původní recenze a jeho článek, kdepak.
Na upozornění, že kopírovat (a nedejbože bez zpětného zdroje, pokud ho znají, nebo v hororovém scénáři vydávat za své!) se nemá, s oblibou odpovídají „dělá to přece každý“, což je pro ně konečný argument a hlupák, který obhajuje autorská práva, jste nakonec vy sami.
Je to začarovaný kruh a něco, čeho se nelze tak lehko zbavit. Hosting většiny českých blogů už si dává pozor a snaží se „kopírovací blogy“ eliminovat, ale nejrozumnější (a také nejpomalejší) cesta a řešení je, když si to kopírující uvědomí sami od sebe.
Prvotním účelem blogů bylo psaní deníčků. To už dávno neplatí. Blog je jakýsi osobní web, kam smíte psát a vkládat cokoli. Jen tak snadné táhnout myší a zkopírovat naráz desítky obrázků, které někdo před vámi pracně namaloval nebo vyfotil, nebo článek, se kterým se mohl mořit celé hodiny, ne-li dny.
Širé moře internetu je nebezpečné a v mělčinách českých blogísků si často připadáme bezpečněji právě proto, že jsou české. Oč menší je však naše zemička, o to větší je průšvih, když se zkopíruje byť jediný článek. Rychleji se na něj přijde. A jeho autoři, kteří o ničem neměli ponětí, zpravidla nemívají náladu řešit věci v dobrém, obzvlášť pokud jejich text nezmizí z vašich stránek co nejrychleji po první popuzené výzvě.
Opravdu velké faux pas nastává ve chvíli, kdy po sobě kopírující blogeři ani nečtou, co zkopírovali. Velmi paradoxně se tak vyskytují situace, kdy dívka chválí zhlédnutý film v mužském rodě, nějaký útlocitný nebožák zkopíruje rozezlenou recenzi i se všemi drsnějšími výrazy nebo se na zdánlivě seriózní web vyvěsí informace z webu jiného, který ovšem popisuje jiné podklady i podmínky.
Především mladí, začínající blogeři, by si měli uvědomit, že na blog se vrhají s tím, že bude jejich. Ne cizí. Tak nač jsou jim články jiných blogerů, když – možná – svedou vlastníma rukama stvořit text mnohem vyšší hodnoty, než je nějaká okopírovaná anotace nebo chabá recenze? Že si jejich návštěvníci budou mnohem spíše cenit fotek, které autor blogu sám vyfotil a každou okomentoval, protože ve svůj projekt vložil vlastní sílu a čas?
Neříkám tím, že kopírování je úplně špatné. Autorům se tím vlastně skládá pocta, protože jejích dílo bylo oceněno a chce se šířit dál, jenže kdo jim přičte kredit, když se o původním autorovi bloger ani slůvkem nezmíní? Píšící autor, který neumí kreslit, ale je si vědom důležité role dobrého poměru grafiky a textu, chce jistě svůj sáhodlouhý článek nějak oživit a oddělit vypůjčenými obrázky, aby jeho čtenáři v polovině četby neusnuli, nebo se neztratili.
Tímto článkem bych chtěla tudíž apelovat jak na bezmyšlenkovité kopírovače, tak na syčící a prskající autory: Pokud vám vadí, že se váš výtvor šíří po internetu, v první řadě jste je neměli na tak silně veřejně přístupném místě publikovat.
Kopíráci, vy si víc věřte a zauvažujte, jestli má vaše Ctrl+C a Ctrl+V nějaký smysl. Není to nakonec pouhá ztráta času? Pokud máte jen trochu talentu, ať už na psaní, kreslení, focení či jiné věci, uplatněte jej, rozvíjejte. A představte si, jak byste se cítili, kdyby někdo váš vlastní výtvor někde bez vašeho vědomí publikoval a ještě se pod to v tom nejhorším případě podepsal. Existují přece hypertextové odkazy, tak je využívejme a posílejme zvědavce podívat se na stránku původních autorů, kteří si pozornost svou pílí bezpochyby zaslouží.
Tento článek pro rpblogy.blogspot.com napsala
Rowena
z londynpodparou.hys.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat