Možná si řikáte, jak to, že už jsem určila vítěznou povídku, když se o vítězi mělo teprve začít hlasovat? Je to z toho důvodu, že jsem obdržela pouze jednu soutěžní povídku - tedy bez boje zvítězila. Autorem této povídky je http://alagaesia.aspone.cz a tímto získavájí reklamu "pod rybičkami" na jeden měsíc. Gratuluju. A tady už je ona povídka:
Žila byla jedna malá rybička. Nebyla to ovšem jen tak ledajaká rybička, teda alespoň si to o sobě sama myslela. Měla zlaté šupinky a myslela si, že dokáže plnit přání. Jelikož se jí to ale stále nedařilo, řekla si, že může plnit přání jen lidem. Člověka totiž ještě nikdy neviděla a strašně si přála splnit jednomu nějaké přání. A tak plavala k pobřeží, kde měl chatku starý, už docela plesnivý a ošklivý, rybář. Několik dní okukovala, jak každé ráno vyjíždí na moře a vrací se s loďkou plnou ryb. Jednou připlavala až příliš blízko a rybář ji chytil do sítě. Zprvu nevěděla co si počít ale pak si uvědomila, že to může být příležitost jak někomu splnit přání a možná dokonce vysvobodit své bratry a sestry ze spárů toho ošklivého děduly. A tak začala pištět, poněvadž ryby mluvit neumějí. Byl to tak nesnesitelný zvuk až dědek nadskočil v loďce. Strašně ho to vytočilo a proto po rybě něco hodil, čímž jí omráčil. Když se rybka probudila, byla ve vodě. Překvapeně se rozhlédla a rozhodla se, že poplave najít toho rybáře. Ovšem po chvíli do něčeho narazila.Netušila co se to děje, zkoušela to znovu a znovu a znovu a když už jí pořádně bolela kebule pochopila, že něco není v pořádku. Vyplavala výš a to, co uviděla jí sebralo dech. Byla to Atlantida a věc, do níž tak pilně narážela, byla socha Neptuna - boha moří. Strašlivě se lekla, dneska už měla dobrodružství až dost. O Atlantidě slyšela jen z vyprávění, ale bylo až neskutečné, jak se shodovalo s tím co se jí rýsovalo před očima. Vplula dovnitř a málem tam uvízla. Jakmile se jí podařilo dostat ven plula k hladině jak torpédo aby se trochu rozhlídla. Zadržela dech a vyskočila pár centimetrů nad hladinu. Hlavou jí kmitala jediná věta "Já létám, jsem kouzelná!" Zamávala svými ploutvičkami, které nebyli větší než centimetr a se zavřenýma očima si vychutnávala krásu pětivteřinového letu. Na poslední chvíli si uvědomila, že se chce rozhlédnout. Těsně před dopadem otevřela oči a z nějakého důvodu zapomněla nedýchat. Nejenom, že se začala dusit, nad velkou dávkou O2, ještě k tomu ji čekal velký náraz na zem, což jí zanechal bouli, která byla velká pomalu jako ona sama. Začala sebou mrskat a opět vydávala ten nesnesitelný zvuk. Za nedlouho se zpoza rohu objevil zase ten starý pán. Ten řekl jen "A kdo má tu vodu vytírat?" a šel pro hadru. Vypadalo to, že rybka zůstane na suchu už navěky. S tím se ovšem nechtěla smířit zesílila proto svůj nářek tak, že už to bylo protivné i jí samé. Starý pán přišel, ale pouze aby vytřel. Rybka poté uviděla, že má v obou uších špuntíky. Nemá to smysl, řekla si, přestala ječet a doplácala se do míst, kde ležel hadr na vytírání. Netrvalo dlouho a už byla v kbelíku. Voda nebyla měněná snad už od první republiky, plavalo v ní spoustu neidentifikovatelných předmětů, které nestály za popis a když se rybka podívala na místo, kde by měla být ploutev, neviděla ji. Ale řekla si, že to nevadí, protože alespoň není na suchu. Byla ještě v šoku. Pud sebezáchovy fungoval na 100% a když šel potom pán zase schovat kyblík i s vodou do kumbálu kolem velké nádrže, neváhala a skočila do ní. Nebyla v ní sama. Byl tam rybí Ryba Presley! Byl to první rybák kterého si všimla. Když od něj konečně odtrhla oči, zjistila, že alespoň polovinu těch ryb zná. Urovnala si priority. Její další cíl byl dostat se konečně pryč z téhle díry. Bylo tam spousty Rybích celebrit, počínaje Rybney Spiers, konče Rybannou! Opět zkusila svůj trik, který si pracovně pojmenovala "létající ryba". tentokrát se však trefila zpět do vody a při obletu zjistila, že mezi nimi a volným mořem je jen jedna hráz, jediná překážka ke svobodě. Stala se X-rybou a nějak se přes tu zeď dostala. Dodnes nikdo neví, jak to udělala. Samozřejmě si s sebou nesla autogramy svých nejoblíbenějších celebrit - Emmou Rybson, Christopherem Rybolinim, Rybonem Hoodem a Rybertem Pattisonem. Dodnes se vypráví hned několik teorii, jak mohla takový odvážný čin zvládnout a zachránit si život a to dokonce bez jedné ploutve. Jedna z nich říká, že se naše rybička přiotrávila v kbelíku se špínou, ta na ní působil jako droga a ona pak byla schopná všeho. Jiná teorie říká že kbelík obsahoval za ty roky spousty radioaktivních látek a rybička tím byla vystavena příliš vysokému záření Alfa, Beta i Gama. A další teorie říká, že rybička nikdy neexistovala, že je to jen pohádka na strašení rybiček, které si myslí že jsou kouzelné a na strašení rybiček, které by se příliš zajímali o lidi a chtěli se na ně podívat blíže. A nebo je tu ještě poslední teorie a to, že rybička zeď vlastně nikdy nepřeskočila, že ji setřel Ryba Presley a měli spoustu malých jikřiček, které se staly kaviárem. Všechny rybičky nakonec ve vodě uhnily. Říká se, že jejich duchové tam plavou dodnes a straší nevinného starého, plesnivého muže za jeho nedbalý vzhled. Konec
Žádné komentáře:
Okomentovat